Vítejte na stránkách neziskového projektu CzechPSI
Nejnovější číslo časopisu IKAROS přineslo článek Aleše Pekárka, který shrnuje a hodnotí situaci v oblasti opakovaného využití informací veřejného sektoru v ČR. Se souhlasem autora přinášíme jeho podstatné části. Celý článek si můžete přečíst zde
Veřejný sektor je velmi významnou součástí a do jisté míry i tvůrcem a katalyzátorem informační společnosti. Neexistuje jednotné vymezení veřejného sektoru, každý stát do něj řadí orgány, organizace a instituce v souladu se svým historickým vývojem, tradicemi a kulturou. Podle „Zelené knihy o informacích veřejného sektoru“ z roku 2000 je v členských státech EU možno s ohledem na různý právní výklad, zvyklosti a tradice rozpoznat tři přístupy k veřejnému sektoru:
V ČR není sice veřejný sektor nikde explicitně definován, je však pojímán spíše institucionálně.
Dalším důležitým pojmem je „veřejná instituce“. Je to subjekt, jehož založení a režim se odvozuje z veřejného práva, zejm. z práva správního. Veřejná správa přitom neznamená jenom autoritativní rozhodování o právech či povinnostech, ale i správu (obhospodařování) veřejných statků. Veřejnými prostředky se pak míní reálné napojení veřejných prostředků na veřejné rozpočty.
Za informace veřejného sektoru (anglicky „Public Sector Information“ – dále v textu i PSI) jsou (podle Evropské směrnice 2003/98/EC) považovány veškeré dokumenty, databáze a další informace, které sbírá, uchovává a zpracovává veřejný sektor. Jsou chápány jako tzv. „dynamické znalosti“, které neustále proudí, proměňují se v čase, mají určitou časově omezenou platnost. Např. informace o počasí, o dopravní situaci, o aktuální vlastnické struktuře obchodní společnosti, o platných zákonech apod.
Obsah veřejného sektoru (anglicky „Public Sector Content“ – PSC) představuje shromážděné, zpracované, utříděné a uložené informace, které mají charakter spíše „statických znalostí“. Jsou to např. muzejní sbírky, vzdělávací programy, umělecká díla, knihy, obrazy, vědecké práce, výsledky výzkumu apod.
Oba pojmy se v některých dokumentech označují společným termínem „Informace/obsah veřejného sektoru“, anglicky Public Sector Information/Content, zkratka PSI/C.
Typologie informací veřejného sektoru
Typologie PSI není dosud závazně stanovena, na PSI se lze dívat z mnoha hledisek.
Opakované použití informací veřejného sektoru
„Veřejný sektor“ produkuje „informace veřejného sektoru“, které je žádoucí dále zpracovávat a využívat i mimo veřejný sektor. Tomuto procesu se říká „opakované využití informací veřejného sektoru“ (anglicky „a re-use of PSI“. Pro anglické slovo „re-use“ jsou výstižnými českými ekvivalenty ještě např. „znovuvyužití“, „další využití“, méně vhodný je překlad „opakované použití“. Znovuvyužitím informací veřejného sektoru je míněno jakékoliv další využití informací produkovaných veřejným sektorem mimo veřejný sektor, pro účely nesouvisející s plněním veřejných úloh. Poskytování informací navzájem mezi institucemi veřejné správy není považováno za opakované využití.
Opakované využití úzce souvisí s informačním trhem a ekonomickým rozvojem, kdy soukromé subjekty využívají informace veřejného sektoru jako vstupní surovinu pro vlastní potřebu nebo pro další šíření. Zejména produkce nových informačních produktů a poskytování informačních služeb s přidanou hodnotou je považováno za žádoucí jev a motor znalostní ekonomiky.
Jednotlivé státy mají nastaveny velmi různé podmínky pro opakované využívání informaci veřejného sektoru. Někde jsou PSI volně přístupné a uvolněné pro další zpracování komukoliv (např. v USA), někde jsou nastavena určitá omezení administrativního, provozního nebo finančního charakteru (např. ve Francii). Existují i různé obchodní modely: od poskytování informací zcela zdarma až po drastické zpoplatnění.
Opakované využití informací veřejného sektoru je spojeno s úrovní jejich digitalizace a nasazení ICT ve veřejném sektoru. Mnohem snadněji se poskytuje, získává a dále zpracovává digitální obsah než papírové listiny. Databázové technologie a internet umožňují informace poskytovat způsobem umožňujícím dálkový přístup, může je tedy získat prakticky kdokoliv z celého světa. Mohou tak vznikat nové informační produkty přeshraničního charakteru.
Evropská unie přijala k harmonizaci podmínek v členských státech Směrnici 2003/98/EC o opakovaném použití informací veřejného sektoru.
Zpřístupnění obsahu veřejného sektoru
Jak již bylo výše zmíněno, obsah veřejného sektoru je chápán poněkud odlišně než informace veřejného sektoru. Zatímco informace veřejného sektoru jsou díky svému dynamickému charakteru považovány za velmi vhodný zdroj pro opakované využití (přičemž často dochází k jejich transformaci), obsah, představující mnohdy ohromné sbírky a kolekce informací v nejrůznějších formách, již pro další přepracování tak vhodný není. Je však zdrojem znalostí, „intelektuálním jměním“, které, má-li být efektivně využito pro rozvoj znalostní společnosti, musí být zpřístupněno co nejširšímu okruhu zájemců.
Zpřístupňování (zveřejňování) informací je chápáno jako poskytnutí informací v jakékoliv technické podobě neomezenému okruhu subjektů, aniž by bylo potřeba o informace žádat - zde jsou nesmírně užitečné informační a komunikační technologie, s jejichž podporou lze zpřístupnit informační obsah uschovaný v knihách, muzejních sbírkách, výukových programech, galeriích, kulturních dílech, vědeckých statích a dalších informačních zdrojích, i obsah vyprodukovaný tzv. kreativním průmyslem (filmy, divadelní inscenace, televizní pořady, hry). Klíčem k co nejširšímu zpřístupnění informačního obsahu je jednak jeho digitalizace, jednak přenosové cesty a komunikační kanály.
... Více...